Jejich název má náznak tajemna, legend a zázraků. Galapágy. Tvoří 19 sopečných ostrovů ve východní části Tichého oceánu známé také jako Galapážské souostroví. Tyto ostrovy jsou jedny z nejizolovanějších souostroví na světě a proto zde můžeme najít unikátní ekosystém.
Galapágy leží asi 1000 km západně od pobřeží Ekvádoru v Jižní Americe v tropickém podnebném pásu na území o rozloze téměř 7800 km2. Studený Humboldtův proud ostrovy příjemně ochlazuje a snižuje množství srážek na pobřeží. Rok se zde dělí na dvě období – období sucha a období dešťů.
Jednou za 3–7 let se zde projevuje teplý proud, který známe ze školy pod pojmem El Niño. Ten ohřívá zdejší povrchové vody na teplotu až na 32 °C z běžných 22–25 °C. Klimatické změny, které zde El Niño způsobí vedou následně k odumírání řas a migraci některých ryb. Tím se naruší zdejší potravní řetězec. Tisíce lvounů a leguánů pak umírá…
Sopečné ostrovy
Galapážské ostrovy ojevil španěl Tomás de Berlanga v roce 1535. Původ zvláštních tajemných ostrovů se snažila vysvětlit řada teorií. Někteří mořeplavci se tehdy domnívali, že ostrovy po moři plují. Proto je například kapitán Diego de Rivandeira nazval Zakletými ostrovy. Na počátku 20. století se naopak řada vědců domnívala, že jsou pozůstatkem dávného kontinentu. Dnes však již víme, že ostrovy vznikly následkem podvodní sopečné činnosti a akumulace jednotlivých vrstev lávy. Nejstarší z ostrovů je starý asi 3,5 milionu let, nejmladší z nich milion let. Prakticky veškerý povrch Galapážských ostrovů tvoří čedičové skály. Protože se souostroví navíc nachází na severním okraji tektonické desky Nazca, která se postupně posouvá jižním směrem, přesouvají se Galapágy přes magmatický zdroj v zemské kůře, který je příčinou sopečné aktivity na zdejších mladších ostrovech.
O původu druhů
Ostrovy proslavil ve svém díle “O původu druhů” britský přírodovědec a autor evoluční teorie Charles Darwin. Ten na zdejších ostrovech v roce 1835 strávil 5 týdnů pozorováním především zdejší fauny a velké rozmanitosti mezi jednotlivými živočišnými druhy, které se dokázaly perfektně přizpůsobit okolnímu prostředí.
V roce 1934 bylo souostroví vyhlášeno národním parkem a od roku 1978 jsou Galapágy zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. V roce 1998 zde byla zřízena i mořská rezervace, ve které žije řada delfínů skákavých, lvounů a lachtanů galapážských.
Významou lokalitou jsou Galapágy však pro želvy. Obří želvy sloní patří k největším na světě. Jejich krunýř může být až 150 cm dlouhý a zvíře může dosahovat výšky až 1 m a hmotnosti více než 200 kg. Největší zdejší exemplář měřil na délku téměř 3 m a vážil 1000 kg! Želvy sloní ze tráví většinu svého života v okolních vodách, ovšem vejce kladou na březích ostrovů.
Fauna a flóra Galapág
Většina z 5000 živočišných druhů, které zde žijí, je endemických. Tzn., že se nevyskytují nikde jinde na světě. Zajímaví jsou zejména plazi, k nimž patří leguáni mořští, obří želvy sloní vážící až 300 kg a tři endemické druhy hadů, ale také ptáci, například kormorán galapážský, káně galapážské, drozdec galapážský a tučňák galapážský.
Velkou zajímavostí pro všechny badatele je výskyt celkem šesti rozdílných vegetačních zón. Pobřežní oblasti jsou porostlé mangrovníky a voskovníky. O něco výše najdeme suchou zónu porostlou kaktusy, chlebovníky, lišejníky a keři mattorales. V přechodné zóně se daří malým keřům a vícelistým rostlinám. V další zóně, ležící od 200 do 500 metrů nad mořem najdeme orchideje, akácie, mučenky a Thitonia Diversifolia – rostliny podobné našim slunečnicím. Nad touto zónou se pak rozkládá zóna pastvin se zemědělskou půdou, na níž se pěstuje káva, poměranče nebo ananasy. Nakonec leží zóna plná kapradin, které zde důrůstají výšky až 3 metrů! Pokud budete pozorní najdete i zde rostliny, které se jinde na světě nevyskytují, tzn. že patří také mezi endemity.
Ďábelský výtvor magie
Nehostinná sopečná krajina mohla být kdysi příčinou toho, proč námořníci v minulosti Galapážské ostrovy považovali za ďábelský. Po dlouhá desetiletí od svého objevu byly ostrovy pouhou zásobárnou čerstvého masa. Připlouvající posádky lodí a pirátů využívali skutečnosti, že místní zvířata si nevytvořila žádné obranné mechanismy, které by je mohly varovat před nebezpečím, jakým pro ně byli lidé.
Naštěstí se dnes Galapážské souostroví, které tvoří největší ostrovy: Isabela (4588 km²), Santa Cruz (986 km²), Fernandina (642 km²), Santiago (585 km²), San Cristóbal (558 km²), Floreana (130 km²), Marchena (173 km²), Española (60 km²), Pinta (59 km²), Baltra (27 km²), Santa Fe (24 km²), Pinzón (18 km²), Genovesa (14 km²), Rábida (5 km²), Seymour Norte (2 km²), Wolf (1 km²), Tortuga (1 km²), Bartolomé (1 km²), Darwin (1 km²), stále vyznačuje úžasnou rozmanitostí přírodních prostředí i živých organismů. Zdejší přírodní bohatství sem každoročně přivádí více jak 150 000 turistů z celého světa.
Zaujali vás Galapágy a chcete se dozvědět ještě více? Podívejte se na dokument od National Geographic (v češtině).
Stojí také za vidění…
- Poštovní zátoka – na pobřeží stojí sud, který sloužil lovcům velryb jako poštovní schránka.
- Vědecká stanice Charlese Darwina – přírodovědné muzeum na ostrově Santa Cruz s expozicí bohaté místní fauny a flóry s centrem pro rozmnožování želv.
- Trestanecká kolonie – od roku 1946 přestěhována na ostrov Isabela a zrušena v roce 1959 – ve vesnici Santo Tomas na Isabele uvidíte 8 metrů vysokou Zeď slz.
Další souostroví sopečného původu:
- Havaj – souostroví skládající se z 19 významnějších ostrovů a atolů v Tichém oceánu a mající celkovou rozlohu 28 300 km2.
- Azory – souostroví o rozloze 2350 km2, jež sestává z devíti hlavních ostrovů a patří k Portugalsku.
- Šalomounovy ostrovy – souostroví o rozloze necelých 40 000 km2 (patří k němu nejen stejnojmenný stát, ale i část Papuy – Nové Guineje) v Melanésii v jihozápadní části Tichého oceánu.
- Mariany – souostroví v Mikronésii v jihozápadní části Tichého oceánu, včetně Guamu o rozloze 1025 km2.
Víte, že…
- Jedním ze zajímavých útvarů na Galapágách jsou tzv. lávové tunely, které vznikly pod tuhnoucím povrchem horkých lávových proudů.
- Galapágy jsou jediným místem v rovníkové oblasti i jediným místem na severní polokouli, kde žijí tučňáci.
- Racek galapážský je jediným druhem racka, který loví v noci.