Pozorování velryb ve volné přírodě je jedna z těch věcí na Islandu, které prostě musíte zažít. Ani my jsme tomuto nevšednímu zážitku neodolali a ve městě Akureyri se vydali na plavbu dřevěnou bárkou po nejdelším islandském fjordu, který je domovem hned několika druhů velryb.
Pozorování velryb na Eyjafjörduru
Podlouhlý nejdelší fjord Islandu, zvaný Eyjafjördur, se táhne více než 60 kilometrů severem ostrova a je jedním z nejlepších míst na pozorování velryb a dalších mořských tvorů v jejich přirozeném prostředí. V Eyjafjörduru žijí kosatky, plejtváci obrovští i plejtváci myšok či sviňuchy; vody fjordu dokonce obývají i delfíni. Ty je však možné spatřit jen vzácně. Těmi největšími „hvězdami“, které můžete v létě se skoro 100% úspěšností během plavby vidět, jsou keporkakové.
U břehu fjordu se rozprostírá nádherné městečko Akureyri, které je podle místních na pozorování velryb – keporkaků tou nejlepší volbou. A právě odtud, z Akureyri, jsme na tento nevšední zážitek vyrazili i my.
Vzhůru na moře
Na plavbu jsme si ze tří možných společností vybrali malou rodinnou Keli Sea Tours za 6 900 ISK (v přepočtu cca 1 400 Kč), což byla ze všech nejlevnější varianta. A po plavbě jsem si byla jistá, že i ta nejlepší.
V přístavu na nás a hrstku cestujících čekala malá tradiční dřevěná loď. S úsměvem na rtech a upřímnou radostí na srdcích nás při nástupu na kocábku přivítali tři islandští bratři, kteří plavby za pozorováním velryb organizují denně už 20 let (z města Akureyri poslední 4 roky). Oblékli jsme si teplé červené kombinézy, vyslechli si záchranné instrukce (ty jsem poslouchala obzvlášť bedlivě), dostali horkou čokoládu do jedné ruky a sušenky do druhé a mohli jsme vyplout na tříhodinovou plavbu po fjordu.
Trvalo skoro hodinu, než jsme dopluli na místo, kde se prohánějí velryby. Mezitím jsme si z paluby užívali panoramata na město Akureyri a okolní panenskou přírodu obklopenou horami. Když jsme dorazili na TO místo, vypnuli jsme motory a vyčkávali. Špicovali jsme uši a napětím jsme skoro nedýchali.
Velryba!
Čekali jsme jen několik málo minut, když vtom se ozvalo vysněné „pufffff” – to se velryba (nebo přesněji její hřbet) vynořila nad hladinu a do vzduchu vyfoukla gejzír vody. Ihned jsme nažhavili motory a vydali se přímo za ní. Mohli jsme vidět hřbet keporkaka, jak se střídavě vynořuje nad hladinu vyfukujíc spršku vody a zase ponořuje. Když se velryba potápěla zpět do hlubin moře, vystrčila na nás naposled ocas s mohutnými ploutvemi.
A takhle pokračovalo celé hodinové pozorování. Když jedna velryba zaplula pod hladinu, čekali jsme chvíli, než jsme zaslechli další hlasité „pufffff” a viděli gejzír vody. Otočili jsme se tím směrem, odkud to přišlo a vypluli za ní. K jedné velrybě jsme se přiblížili tak moc blízko, že jsme viděli těsně pod hladinou moře celý obrys jejího obřího těla. To bylo tak vzrušující!
Protože jsou velryby spíše tvorové samotáři, je možné je pozorovat pouze jednotlivě. Jen výjimečně se ukáže více velryb najednou. My na to sice štěstí neměli, ale kapitán nám vyprávěl, že předešlý týden se kolem nich prohánělo velryb spoustu a vyskakovaly nad hladinu jedna báseň, že ani on sám něco takového za 20 let, co to dělá, ještě nikdy neviděl.
Ale i tak máme z pozorování velryb v jejich přirozeném prostředí naprosto nezapomenutelný zážitek. Bylo to to nejlepší zakončení našeho šestitýdenního putování po Islandu, jaké jsme si jen mohli přát.
Víte, že…
- keporkakové dosahují délky 13-16 metrů a váží přes 25 tun?
- se keporkakům říká také zpívající velryba? Při námluvách a páření zpívají písně, které trvají až půl hodiny a pro lidské ucho jsou slyšitelné i na velké vzdálenosti.
- se keporkakové zvládnou i přes svou váhu vynořit skoro celí nad hladinu moře? Pomáhají si k tomu svou silnou ocasní ploutví.
- se keporkakové dožívají až 100 let?
- mláďata keporkaků se rodí ocasem napřed? Učí se tak nejdříve plavat, aby se neutopila.