Pěšky 350 km přes Maďarsko

Na turistiku do Maďarska? Vždyť to je jedna velká rovina, nebo ne? Divili byste se, ale i v Maďarsku existují turistické trasy, a dokonce i ty dálkové. A místní kopce vás sice neohromí nadmořskou výškou, ale zdejší příroda rozhodně stojí za návštěvu. A to nejlépe na jaře, kdy je všechno krásně rozkvetlé!

Moje dvoutýdenní putování Maďarskem na přelomu dubna a května 2018 se z větší části drželo místní dálkové trasy jménem Kéktúra. „Kék“ je maďarský název modré barvy, trasa je totiž značená modře. No a „túra“ je prostě túra. A ne jakákoliv, protože tato modrá značka se klikatí severním Maďarskem v celkové délce víc než 1100 kilometrů! Pokud by vám to bylo málo, Kéktúra je navíc součástí evropské dálkové trasy E4.

Projít celou Kéktúru je ovšem úkol pro pevné nervy. Ona totiž většina Maďarska naší klasické rovinaté představě docela odpovídá. A navíc ve východní části trasa prochází přímo několika romskými vesnicemi. Odměnou vám ovšem může být plný počet nasbíraných razítek – stanoviště s razítky se nachází podél celé trasy a jejich sbírání je zábava i doklad, že jste trasu zdolali. Pokud to není zrovna vaše meta, vyberte si z modré túry jen to nejhezčí!

Stezka přes nejkrásnější části Maďarska

Já jsem si vybrala nezajímavější (rozuměj nejkopcovitější) část Kéktúry, která zahrnuje národní parky Aggtelek, Bükk a Duna-Ipoly a kromě toho ještě pohoří Mátra a Börzsöny. Začínala jsem ve vesnici Bódvaszilas v Aggteleku (vedle Slovenského krasu) a končila v Ostřihomi (Esztergom) u slovenských hranic (Štúrovo). Modré značky jsem se držela s výjimkou zkratky mezi vesnicí Nógrádsipek a kopcem Csóványos, několika krátkých odboček k zajímavostem a závěrečného úseku, kde jsem místo Budapešti odbočila na Ostřihom.

Celková délka trasy byla přibližně 350 km a cesta mi trvala dva týdny. Terén není nijak náročný, většina trasy je vhodná i pro cyklisty. Jarní sezona byla dobrá volba a klidně bych doporučila jít ještě o nějaký ten týden dřív, protože místy bylo už opravdu vedro. Přece jen, nejvyšším bodem na trase je Kékes, nejvyšší vrchol Mátry i celého Maďarska, jehož výška 1014 m n. m. není nijak vysokohorská.

Orchidejové louky a romantické zříceniny

Nejkrásnější místa na trase byly dle očekávání zmíněné horské celky, kde se můžete těšit nejen na krásné bučiny a doubravy, ale taky na skalnaté vyhlídky se stepní vegetací. Občas k nim ovšem musíte trošku odbočit. Pokud uvidíte na značce název, který se končí na „kő“ (v překladu „kámen“), zbystřete pozornost, protože právě takhle se obvykle skalní vyhlídky jmenují.

V listnatých lesích můžete obdivovat bohatý jarní aspekt (rostliny kvetoucí ještě před olistěním stromů), ze kterého jsem v dubnu už stihla pouze závěr. Vyskytují se zde i druhy, se kterými se v českých lesích nesetkáte, například hned zjara vykvétá čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) nebo později pablen kraňský (Scopolia carniolica). I maďarské louky jsou úplný botanický ráj. Spousta druhů, které jsou u nás vzácné, zde kvete v hojných počtech, třeba hlaváček jarní (Adonis vernalis) nebo divizna brunátná (Verbascum phoeniceum). A taky spousty orchidejí – různé druhy vstavačů (Orchis) i prstnatců (Dactylohriza). V přírodě je zkrátka poznat, že Maďarsko je přeci jen o kousek jižněji.

Milovníky historie zas potěší zříceniny hradů – ty na mapě obvykle poznáte podle názvu končícího na „vár“. Nejkrásnější hrady jsou nad obcemi Sirok a Hollókő. Druhá z obcí je slavná i svojí rázovitou architekturou a kulturou a je zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO. Další kulturní zajímavostí je zaniklá obec Derenk v Aggteleku, kde původně žili obyvatelé polské národnosti. Jen o pár kilometrů dál můžete obdivovat ruiny hradu Szádvár. Mezi turistická lákadla patří rovněž rozhledny, například na kopcích Csóványos, Tepke, Galya-tető nebo Hegyes-tető.

Tipy

Maďarské turistické značení je velmi dobré – možná až příliš dobré! Síť značek je hustá a směrovníky uvádějí většinou jen ty bližší cíle. Značky vypadají stejně jako u nás, ale navíc ještě existují alternativy a odbočky značené nikoliv třemi pruhy, ale trojúhelníčkem, křížkem, čtverečkem apod. dané barvy na bílém pozadí. Je potřeba si na to zvyknout. Pro orientaci stačí mapy.cz offline.

Tábořit lze legálně kdekoliv stejně jako u nás, mimo chráněná území.

Pokud nejste zrovna vyznavači dálkových tras, vyberte si z Kéktúry ty nejzajímavější úseky, třeba na prodloužený víkend. Do Duna-Ipoly NP se snadno dostanete z Budapešti nebo Štúrova. Do Börzsöny a Aggteleku můžete přejít pěšky ze Slovenska. Nejvíc stojí za návštěvu Bükk a Mátra, ty jsou však zároveň hůř dostupné veřejnou dopravou od nás.

Může se hodit

S mezinárodními jazyky se v menších obcích příliš nedomluvíte, raději se tedy naučte slova jako „kenyér“ (chléb) nebo „sajt“ (sýr), při nákupech v malých obchůdcích se vám to bude velmi hodit.

Maďarské vesnice mají jednu velkou vymoženost: všude se nachází veřejné hydranty, většinou v jednotném dizajnu modré barvy, takže je spolehlivě poznáte. Starosti s vodou tedy odpadají, ale pro jistotu – voda se řekne „víz“, pitná voda je „ivóvíz“ a nepitná voda „nem ivóvíz“.

Mezi Visegrádem a Nagymarosem není přes Dunaj most, je potřeba využít kompu.

Ceny

Ceny jídla v potravinách jsou podobné jako u nás. V malých vesničkách u sebe mějte forinty v hotovosti.

Víte, že…

• Na rozdíl od slovenské strany hranice, kde se běžně mluví maďarsky, na severu Maďarska slovenštinu neuslyšíte. Výjimkou na trase Kéktúry je vesnice Sámsonháza, kde mají obyvatelé slovenský původ (ale v obchodě mi slovensky nerozuměli ani zde).
• Komu by nestačilo 1100 km Kéktúry, může si projít okružnou trasu „Kékkör“ (v překladu „modrý kruh“), která se klikatí kolem celého Maďarska v délce 2550 km. Nebo možná spíš raději projet na kole…

Může se hodit:

Výhodné ubytování můžete zkusit výběrem některého ze stovek hostelů, hotelů nebo apartmánů, které najdete na tomto odkazu. 

Výhodné letenky můžete snadno vyhledat ZDE.

Cestovní pojištění na cesty s 50% slevou a nejvyšším krytím najdete na tomto odkazu.