Existuje mnoho důvodů, proč se vydat právě do Jižní Patagonie. Kromě možnosti vidět volně žijící tučňáky, slyšet hřmot a vidět tuny padajícího ledovce, pochutnat si na místních specialitách (zejména na argentinském steaku či masu z lamy guanaco), můžete také potkat pásovce nebo si vyšlápnout do hor po celosvětově nejobdivovanějších trasách.
Kde přesně se Patagonie nachází a odkud se bere její název?
Patagonii hledejte v Jižní Americe, konkrétněji na spodním cípu států Chile a Argentiny. Rozlohu zabírá podobně velkou jako Španělsko a Francie dohromady (tedy něco málo přes 1 milion km2). Toto území ohraničují z levé strany Andy, z pravé řeka Rio Colorado a spodní hranici tvoří souostroví Tierra del Fuego (neboli Ohňová země). Bez nadsázky se této části přezdívá divočina na konci světa, odskočit si odtud můžete i na výlet na Antarktidu.
Název Patagonie neskrývá až tak prozaické rozklíčování, ale vede k další zajímavosti, kterou zde můžete pozorovat. Tento kousek světa byl pojmenován podle bot. Specificky podle mohutných kožešinových bot. Ty nosili domorodci, ale pojmenování vzešlo od jejich objevitele, tedy Magalhãese. A tím se dostáváme ke zmíněné zajímavosti – Magalhãesův průliv. Dělí kontinent od Ohňové země a spojuje Tichý a Atlantský oceán. Každopádně celkově lze pozorovat Magalhãesův odkaz na mnoha místech jižní Patagonie.
Národní park Torres del Paine
Největší lákadlo jižní Patagonie nese název Torres del Paine. Jedná se o národní park s jedním z nejznámějších a nejkrásnějších turistických výšlapů (tzv. W trek nebo delší O circuit). Většina cestovatelů se sem dostává z městeček Punta Arenas nebo Puerto Natales, kam létají spoje z větších měst.
Zajímavost: Když už narazíte v Jižní Patagonii na větší městečko, téměř vždy u něho najdete také letiště. Vzdálenosti mezi civilizacemi se totiž mnohdy pohybují v řádkách stovek kilometrů (bez nadsázky! a civilizací chápejte i čerpací stanice či jakýkoliv jiný záchvěv lidské přítomnosti). Musím se přiznat, že i když jsem projížděla parky kanadských i USA skalistých hor, nikde jsem neměla pocit větší izolovanosti jako v Patagonii.
Park se nachází v Chile. Už přes 40 let spadá pod biosférickou rezervaci UNESCO. Pokud bych pokračovala v porovnání rozloh, tak by se dalo říci, že park (cca 2 400 km2) je velký asi jako celé Lucembursko. Nejmajestátnější dominantou parku jsou tři žulové věže (v překladu tedy Torres). Dosahují do výšky 2 500 m.
TIP: Pokud jedete do těchto končin poznat více než NP Torres del Paine, jako naprosto nejvhodnější dopravní prostředek se nabízí auto. Vypadá to, že tato část světa byla stvořena vyloženě pro road trip. Naopak jestliže cílíte pouze do NP Torres del Paine, nemá cenu vyhazovat peníze za (velmi, velmi) drahé auto (nás vyšlo SUV na 10 dní na necelých 25 tisíc, ale původně zamýšlený camper truck se pohyboval na astronomických 65 tisících). Při druhé variantě tedy raději naplánujte let do Puerto Natales odkud jezdí do parku autobus. Přímo v parku pak funguje tzv. shuttle bus. Nebo stopování.
Při vstupu do parku si připravte hotovost, a to vcelku vysokou. Zaplatíte 21 000 chilských pesos za osobu, což v přepočtu dělá cca 720 Kč (jen pro zajímavost – obyvatelé Chile zaplatí v přepočtu kolem 200 Kč/osobu).
Tip od místního průvodce
Shodou náhod jsme byli nuceni přespat jednu noc v Puerto Natales (zejména v Chile vládne těžká byrokracie, museli jsme počkat na speciální potvrzení pro přejezd s půjčeným autem z Chile do Argentiny).
Vybrali jsme kemp Yellow Plum. Majitel Carlos si zařídil kemp na zahradě vlastního domu (kde mimochodem opravdu najdete stromy žlutých švestek, jejichž plody zrovna v době naší návštěvy dozrávaly a chuťově můžu říct, že jsou oproti „normálním“ švestkám mnohem sladší a méně trpké). Obecně jsem se dost divili, na jak vysoké úrovni jsou v Patagonii služby. Zkušenost s Yellow Plum kempem nám náš názor jen potvrdila. Každopádně majitel Carlos se nevěnuje pouze ubytovávání turistů, ale zároveň pracuje jako průvodce po parku Torres del Paine. Což se nám dost hodilo!
Z vlastní iniciativy se s námi podělil o pár hodně dobrých rad a já se zase podělím s vámi:
Jeďte do parku „spodem“ – abyste viděli národní park ve své celé kráse, projeďte si ho celý. Navigace: poté, co vyjedete z Puerto Natales, tak uhněte ze silnice č. 9 doleva na prašnou Y-290, která vás zavede do parku „zespoda“.
Torres del Paine v Patagonii není pouze W trek – dostali jsme doporučení na další krásné treky, které nejsou tak turisticky vytížené. Ideální výchozí bod představuje kemp Lago Pehoe (kde nepřipravení nebo více free cestovatelé ocení absenci nutnosti předchozí rezervace). Odtud doporučím tři možnosti. Nejprve jsme si dojeli do nedalekého Glacier Bay Parking (51°7´27.840“S, 73°7´45.227“W) a vyšlápli si středně těžký trek Mirador Ferrier (2 h jedním směrem, velké stoupání, výhled na celý park, tudíž k nezaplacení, rozhodně doporučuji). Přímo z kempu lze také vyšlápnout na Mirador Cóndor (45 min jedna cesta). Případně z nedalekého přístavu Cafetería Pudeto lze lodí doplout za 30 minut do Gaurdería Paine Grande a odtud si dát jednu část W treku. A proč jen jeho část?
W trek a O circuit
Když si vyhledáte nejkrásnější treky na světě vůbec, tak vám google mezi první desítkou nabídne výšlap právě v Národním parku Torres del Paine. Ovšem připravte se na 4 – 5 denní výpravu, cca 80 km. Můžete, ale nemusíte táhnout stan a další výbavu, v některých kempech lze zakoupit ubytování. Ovšem vše musíte mít předem promyšlené a kempy na dané trase včas rezervované (místa omezená a turistů hodně). I z toho důvodu mnoho cestovatelů volí pouze část trasy.
Výše zmíněná varianta (tedy dopravit se lodí do Gaurdería Paine Grande) není zas tak frekventovaná. Úplně nejmasovější trek představuje první část W treku ze základny Camping Central Sur (50°58´0.145“S, 72°52´11.885“W). Místo v kempu nemusíte rezervovat. Na této trase potkáte docela dost lidí. Zejména díky tomu, že se jedná o jednodenní výšlap (cca 20 km obě cesty) a zavede vás k jednomu z nejkrásnějších a nejfotografovanějších míst celého parku, k Lago Torres. Nad zelenomodrým jezerem se tyčí tři dominantní věže. Musím přiznat, že celkový dojem z místa je dost impozantní. Navzdory množství turistů a faktu, že těsně před finálním výstupem nás chytl lehký deštík, výšlap rozhodně stál za tu námahu. Mnoho lidí jede do národního parku Torres del Paine jen kvůli tomuto místu.
Lehce jsme se dotkla nutnosti rezervovat kempy při celém výšlapu. Obsazenost představuje opravdový problém. Pokud si chcete dát celý W trek nebo dokonce si troufnete ještě na delší O circuit (v podstatě následujete W a poté nejdete nazpátek, ale obejdete si to celé dokola…připravte se ale na cca 110 km), tak rezervujte předem. Ideálně na internetu. Minimálně měsíc dopředu, pokud jdete v hlavní sezóně.
Zajímavost: do parku není zavedena elektřina, jede se na generátory. Počítejte tedy s téměř nulovým světelným smogem. Když mě v kemu Central Sur asi ve tři ráno probudil přeplněný močový měchýř a donutil vylézt ze stanu, tak jednak jsem venku málem zmrzla (v sezóně, na konci léta), ale hlavně se mi naskytl pohled na oblohu bez mraků (což nebylo tak překvapující, jelikož mrzlo!). Mléčnou dráhu jsem neviděla nikdy tak jasně a celistvě. Jen tedy musím přiznat, že pohled na úplně jinou hvězdnou oblohu, než jsem zvyklá vídat 30 let tady, ve mně vzbuzoval zvláštní pocit. Možná nejistotu…
Co v NP Torres del Paine ještě uvidíte?
Kromě krásné přírody můžete v parku obdivovat také faunu. Potkáte zejména pštrosy nandu a lamy guanako. Když máte štěstí (a nepotřebujete ho moc), tak v jezerech zahlídnete růžové plameňáky nebo vám přes cestu přeběhne pásovec. Ne, že bych viděla, ale dočetla jsem se, že „téměř na každém rohu“ potkáte kondora andského. Místo něho jsem tedy neustále potkávali ptáky se jménem Karančo jižní, a to nejen na každém rohu! V již zmiňovaném kempu Lago Pehoe si dokonce dva půlmetroví jedinci přišli i pro večeři až k našemu stanu…
TIP na závěr: v Patagonii si dávejte pozor při manipulaci s ohněm, zejména s plynovým vařičem, ať nedopadnete jako jeden český turista, díky kterému v roce 2005 lehlo popelem 6 % chráněného území parku…