Główny Szlak Beskidzki: nejdelší trek v Polsku

Główny Szlak Beskidzski (GSB) je značen červenou turistickou značkou a spojuje Ustroń kousek od Třince s obcí Wołosate u polsko-slovensko-ukrajinského trojmezí. Nejvyšším bodem trasy je Babia hora (1725 m n. m.) na slovensko-polské hranici. Vede přes polské Beskydy: od západu k východu jsou to pohoří Beskid Śląski, Beskid Żywiecki i Makowski, Gorce, Beskid Sądecki, Beskid Niski a Bieszczady.

Divoké Bieszczady na východě

GSB jsem šla sólo na přelomu června a července směrem od východu na západ se stanem a bez ubytování. Nejlepší způsob, jak se na start do Wołosateho dostat, je z nejvýchodnější slovenské obce Nová Sedlica přes hory (Stužica, Kremenec) na polskou stranu – už tento nultý den je moc krásný! Z polské obce Ustrzyki Górne si nejprve uděláte jednodenní smyčku na východ přes vrch Tarnica (1346 m n. m.), který se vyplatí nevynechat, a pak se sem vrátíte ještě jednou a zamíříte už k západu.

Bieszczady jsou divoké hory s krásnými jedlobukovými pralesy a horskými pastvinami „poloninami“, které nabízí nádherné výhledy. Na méně frekventovaných turistických trasách běžně potkáváte vlčí stopy a někde taky křížky na památku vojáků padlých v první světové válce, ukryté hluboko v lesích. Bieszczady mají ponurou nedávnou historii – v roce 1947 odsud byli nuceně vystěhováni místní obyvatelé ukrajinské, resp. rusínské národnosti v rámci tzv. akce Wisła.

Zaniklé vesnice jsou v každém údolí a už je pohltil les, s výjimkou křížků na starých hřbitovech a pozůstatků kostelů. Nahradila je ovšem turistická střediska. Národní park Bieszczady je pro Poláky oblíbeným turistickým cílem, takže se připravte na to, že na nejatraktivnějších výhledových hřebenech bývá plno – hlavně o víkendech!

Nízké Beskydy

Po první stovce kilometrů v Bieszczadech  nadmořské výšky klesnou do zvlněného Beskidu Niskeho, kudy půjdete dalších 150 km. Jeho součástí je taky Magurski NP s krásnými lesy, ovšem bez turisticky atraktivních vyhlídek. Taky Beskid Niski je hlavně východní části plný zaniklých ukrajinských vesnic. To, co na mapě vypadá jako vesnice, jsou v reálu spíš malinké chalupářské usedlosti, kde nehrozí hospoda ani obchod. Krajina stojí za to a koncem jara můžete obdivovat bohatou květenu včetně orchidejí. Výdobytky civilizace najdete v lázeňských městech Rymanów-Zdrój a Iwonicz-Zdrój. Turistickou zajímavostí na tomto úseku je taky poustevna Sv. Jana z Dukly s kostelíkem a pramenem.

Do druhé poloviny

Trasu GSB dělí na polovinu další lázeňské město Krynica-Zdrój. Zde opouštíme Beskid Niski a vyrážíme opět do nadmořských výšek přes tisícovku. Další pohoří se jmenuje Beskid Sądecki a začíná výstupem na vrch Jaworzyna Krynicka (1114 m n. m.) poznačený intenzivním turistickým ruchem. Lesy se mění oproti první polovině trasy – postupně mizí jedle, k bukům přibývají smrky, častěji potkáváte paseky a začíná se to postupně více podobat tomu, co známe z Česka. A taky poprvé uvidíte v dálce Vysoké Tatry.

V městečku Krościenko nad Dunajcem trasa prochází kolem Pienin – lze si udělat zacházku. Dál pokračuje přes pohoří Gorce s vrcholy Lubań (1211 m n. m.) a Turbacz (1310 m n. m.). Charakter lesů a krajiny se příliš nemění a terén je nenáročný, s minimem strmých převýšení. Na jihu vám bude po dlouhé kilometry dělat společnost výhled na Vysoké Tatry, na které jsem ovšem moc štěstí neměla, většinou se ukrývaly v mracích.

Babia hora

Pak přichází další přechod civilizací, na trase jsou města Rabka-Zdrój a Jordanów. Zde je jedno z mála míst, kde je potřeba více hlídat značku, a jak mi poradil Polák jdoucí trasu v protisměru, na loukách je potřeba „šukat a šukat a šukat“. 🙂

Za Bystrou Podhalańskou začíná nejdelší úsek bez vesnic a obchodů: Beskid Żywiecki i Makowski, kde se nachází i nejvyšší vrch na GSB – slovensky Babia hora, polsky Babia Góra neboli Diablak. Ale zas taková divočina to taky není, výstup je po frekventované trase z parkoviště Krowiarki. Za Babiou horou opouští polská červená značka pohraniční hřeben a míří níž, což je trochu škoda. Určitě se vyplatí se GSB na pár kilometrů zpronevěřit a projít si to po hřebenu přes vrch Malá Babia hora (1517 m n. m.). To samé platí pro alternativní trasu přes další dominantní vrch Pilsko (1557 m n. m.).

GSB ve Slezsku

Trasu GSB uzavírá Beskid Śląski, neboli Slezské Beskydy. Z městečka Węgierska Górka do nich vystoupáte krajem plným poničených smrčin, poslední výhledy na Babiu horu nabízí vrch s rozhlednou Barania Góra. Tam již nezbývá moc kilometrů k prvnímu českému hraničnímu kameni (přímo přes trojmezí GSB neprochází). Závěrečným vrcholem je pohraniční Velká Čantoryje s rozhlednou, pak červená značka schází na polskou stranu do města Ustroń, kde si ještě udělá smyčku na kopec Równica. Pokud si chcete zjednodušit dopravu, můžete z Čantoryje sestoupit už rovnou na českou stranu.

Tipy:

• Pro Poláky je zvykem jít GSB stylem „od chaty k chatě“. Se stanem jsem byla spíš výjimka. Další typ ubytování na trase je „baza namiotowa“ – kempy s erárními stany, které fungují jen v létě.
• Pro orientaci stačí mapy.cz offline. Výborný detailní rozpis trasy najdete na polské wikipedii pod heslem „Główny Szlak Beskidzki“ nebo na traseo.pl.
• Směr trasy je libovolný. Od východu na západ se vracíte domů, od západu na východ se zas můžete těšit na to nejkrásnější na závěr.

Může se hodit:

• V Bieszczadech a pod Babiou horou se vybírá vstupné do národního parku. Není vysoké, ale když budete kolem budek procházet před sedmou ráno nebo až navečer, neplatíte.
• Zásobování je bezproblémové. Otevírací hodiny vesnických obchodů jsou mnohem delší než u nás a nejdelší úsek bez možnosti nakoupit má jen tři dny.

• Cestovní pojištění na cesty s 50% slevou a nejvyšším krytím najdete na tomto odkazu.

Víte, že…

• Aktuální rychlostní rekord drží běžec Rafał Bielawa, který zdolal 500 km GSB za pouhých 108 hodin a 55 minut.
• GSB má mladšího bratříčka Główny Szlak Sudecki (440 km), který vede přes Jizerské hory, Krkonoše i Kralický Sněžník.