V předchozím článku o mém Road Tripu se dozvíte o cestování po Švýcarsku, co je možné vidět v Lichtenštejnsku, a proč může být stanování v těchto zemí problematické…
Jen pro připomenutí. S kamarádkou jsem se vydala minulý rok v květnu na takový menší dvanácti denní výlet po Evropě a cesta vypadala následovně:
Výjezd z ČR z naší rodné vísky směr Mnichov – Bodamské jezero – Lichtenštejnsko – přes San Bernardino Pass do Lucernu – dále přes Interlaken do Lauterbrunnen – Bern, Ženeva – francouzské Annecy – k jezeru Sainte-Croix – La Ciotat – azurové pobřeží včetně zastávky v Sain-Tropez a Monaku – přes Janov k Lago di Garda a zpět domů.
Ve Francii jsem se zdržovaly zejména v oblasti Provance a azurového pobřeží. Když jsem v minulém článku psala o těžkostech s najitím si místa pro stanování a zaparkování auta ve Švýcarsku, tak to byl pouze slabý odvar v porovnání s tím, co nás čekalo na francouzské riviéře… Podmínky pro kempování na divoko v této oblasti Francie nejenže nejsou nejlepší, mnohdy lze hovořit i o nemožnosti se někde upíchnout! Hustota osídlení (zejména azurového pobřeží) převálcovala všechny naše naděje o spaní v přírodě. Ale začněme hezky od začátku, respektive od druhé půlky Road Tripu…
Francouzské dobrodružství
Městečko Annecy leží necelých 40 km od Švýcarska a těší se velké oblíbenosti nejen turistů, ale i místních. Důvod se rozprostírá na téměř 28 km2 a návštěvníci Annecy ho mají přímo před sebou. Jedná se o jezero Lac d’Annecy, které nejenže dodává místu tu správnou atmosféru, ale také jsou zde vybudované cyklostezky, kam se můžete vydat i na inline bruslích. V průvodcích se dokonce dočtete, že jezero patří mezi nejhezčí z Evropy a městečko se nazývá „Benátky Alp“.
A opravdu to má něco do sebe! Každopádně podruhé bych se už určitě nesnažila najít místo k přespání v této lokalitě ve volné přírodě (opět upozorňuji pro auto a stan)…to se totiž rovná téměř nepřekonatelnému úkolu. Avšak okolo jezera můžete vybírat ze spousty kempů… na východní straně přímo u vody a na západní i v kopečkách s výhledem na vodní plochu jezera.
Francouzský venkov
Další kilometry jsme na taxametru značně navýšily tak trochu paradoxně díky naší šetřivosti. Ve snaze vyhnout se drahým placeným úsekům francouzských silnic jsme vybíraly malé postranní cesty. Sice jsem najely skoro dvojnásob, ale za odměnu jsme se dostaly do krásných zapadlých vesniček. Tam nás nejvíce bavily malé obchůdky s čerstvým pečivem, které jsme mimochodem navštěvovaly opakovaně a často, i ta vůně linoucí se až na ulici se nedala prostě ignorovat, a šedé kamenné domy s barevnými okenicemi a květinami.
Jezero Sainte-Croix
Cestovatelský tip jezero Sainte-Croix jsem dostala od kolegy a jsem hodně ráda, že se podělil. Už jen samotná cesta tam se nesla ve znamení opět dech beroucích výhledů a krásné přírody. Nikoho nepřekvapí tvrzení, že pokud chcete poznat navštívenou zemi v její ryzí obnaženosti a pravosti, tak se vydejte do odlehlých částí. Ukázkový příklad tvrzení představuje vesnička Bauduen.
Kromě možnosti poznat pravou Francii, navíc modrozelené jezero Sainte-Croix, láká ke koupání. Průzračná voda nás přesvědčila i v květnu. Sice celá koupací akce díky teplotě vody trvala asi tak tři minuty, ale stála za to. K této oblasti bych nechtěla opomenout ještě zmínku o mnoha kratších či delších turistických trasách v okolí. My jsme zvolily okruh Sentier de Véris z již zmiňované vesnice Bauduen a na vrcholku se nám naskytly výhledy na jezero.
Z Provance až na francouzskou riviéru
Po obdivování zelené přírody, modrých jezer a vysokých vrcholků jsme se přesunuly směr azurové pobřeží. Tam na nás čekala dvě velká překvapení. Počítaly jsme, že té azurové vody moc neuvidíme, že je to spíše nevýstižné označení lákající k návštěvě dané oblasti. O to více nás potěšilo, že zde člověk opravdu občas uvidí části moře, které se zbarvují do světle modrozelené barvy, lehce připomínající exotické destinace. Navíc, přestože teplota vody v květnu jen vzdáleně připomínala letní teploty, vydržely jsme se koupat déle než tři minuty…
Druhý spíše šok, než překvapení, vystihuje slovní spojení: hustota osídlení. Umíte si představit, jak se asi tak cítí cestovatel, který vyhledává spíše klidná a civilizací méně dotčená místa… Celé pobřeží lze popsat asi následovně – je to tam hlava na hlavě, dům na domě nebo město na městě…
Zde rozhodně opuštěnou pláž jen tak nenajdete. Avšak nevzdávaly jsme se a pročítaly rady a tipy místních. Nakonec jsme našly (tedy alespoň jsme si to ze začátku naivně myslely)!
Pláž d’En Vau
K pláži d’En Vau se dostanete na kajaku nebo přes krkolomnou turistickou stezku. Vybraly jsme si druhou variantu, ale cestou tam jsme začaly silně pochybovat, zda jsme neuhnuly ze značené cesty… šlo nám téměř o zdraví.
V závěru putování k pláži nás čekalo strmé klesání po bílých kluzkých skalách, na kterých se opravdu pečlivě musí vybírat, kam člověk šlápne. Značné pochyby o bezpečnosti trasy a našich silách vystřídal pocit studu. A to ve chvíli, kdy jsme potkaly bandu důchodců ve věku mezi 60 až 70, kteří si to vcelku svižně rázovali proti nám vzhůru po skalách.
Jakmile jsme se vzmužily, odměnou za útrapy cesty, ne nám naskytla „skrytá“ pláž d’En Vau. Tu zastihnete za květnového všedního dne v odpoledních hodinách rušnou stejně jako Staroměstské náměstí. Ovšem i tak to stálo za to. Podmínky pro koupání jsou zde ideální, lidé se vcelku rychle střídají (davy přichází, ale i odchází), a i zmíněná trasa se ukázala jako příjemné zpestření.
Směrem do Nice
Z Marseille do Nice jsme cestu vybíraly opravdu poctivě kolem pobřeží. Na necelých 250 km se střídaly krásné výhledy s měnící se krajinou (zejména mě zaujaly oranžovohnědé hory s temně modrým mořem). Zastavily jsme se mimojiné ve známém četnickém Saint-Tropez, kde místní stále těží ze známého filmu a papírové postavy Louis De Funese v životní velikosti lákají na vyjížďky lodí.
Za zmínku na této trase stojí i město Cannes, kde se pořádají nejstarší a nejprestižnější filmové festivaly. Je pravda, že všechna pobřežní města mají svou specifickou vizáž a atmosféru, ale Cannes stoupá o úroveň výš. Ještě o něco precizněji upravená zeleň a parky, velmi stylové restaurace, téměř perfektní architektura a čisté ulice…
Monako
Cestování po francouzské riviéře přerušila návštěva jiné země. Dokonce na celém světě najdeme už jen jeden menší stát. Monako se svou rozlohou 2,02 km2 drží na druhém místě v žebříčku nejmenších zemí světa. Bezplatně jsme zaparkovaly v jednom z mnoha podzemních parkovišť a vydaly se asi na hodinové prozkoumávání celé monarchie. Okázalost a bohatství jsou již na první pohled zcela patrné!
Dokonce mám silné podezření, že i tu mořskou vodu při pobřeží dobarvují na ještě více azurovou! Monako představuje i zajímavou destinaci zejména pro fanoušky Formule 1, kteří mají možnost projít si celou závodní trasu nebo se z vyhlídky od pobřeží podívat alespoň na její část z dálky.
Jezero Lago di Garda
Celý náš Road Trip jsme zakončily u známého italského jezera Lago di Garda a bohužel díky nedostatku času musely oželit rakouskou oblast okolí Villach a vydat se rovnou zpět do běžného života. Celkově musím uznat, že tento Road Trip představuje bezpečnou variantu pro cestování po civilizované části Evropy a dokázala bych si představit realizovat tuto trasu i s případnými dětmi.
Přestože se jedná o drahé země, tak nás celá akce vyšla na necelých 10 tisíc na osobu se vším všudy (kromě jedné noci jsem vždy spaly v kempech!) a musím upozornit, že v oblasti jídla a pití jsme se opravdu neupejpaly.
Zajímavost na závěr:
Ve Francii se víno pravděpodobně považuje za tak přirozenou součást života, že opravdu kvalitní, chutné víno koupíte i v supermarketech. Navíc nás příjemně překvapily přijatelné ceny! Takže asi víte, čeho jsme si vezly domů skoro plný kufr auta…