Marakeš se v poslední době vyšplhal do popředí oblíbených cestovatelských destinací. Příčinu hledejme v cenové dostupnosti letenek, relativně krátké vzdálenosti z ČR, ale přesto razantního kulturního rozdílu. Jednoduše řečeno za málo můžete poznat něco naprosto odlišného co ovšem dřepí za rohem.
Pro mě se jednalo vyloženě o kulturní šok. Na severu Afriky jsem se vyskytla poprvé. Pravdou je, že z Maroka se mi podařilo vidět pouze úzkou výseč, ale to mi stačilo pro nabytí bohaté zásoby dojmů. Naskrz jsme prolezli Marakeš a na den se vydali do hor za původním obyvatelstvem – berbery. Za čtyři dny jsem prožila pocitově zážitků jak za týdny dva. A to nepřeháním.
Praktické informace pro cestovatele:
Víza nepotřebujete. Letenky bez přestupu koupíte levně třeba z Bratislavy (Ryanair). Zvažte větší časovou rezervu při odletu – kontroly na letištích jsou totiž zdlouhavější… Přestože letíte třeba jen s příručním zavazadlem a check-in provedete v předstihu, tak před odletem zamiřte na první odbavovací přepážku pro razítko (to jsme dostali na naše vytištěné letenky). Celkem následovalo dalších 5 kontrol (letenek, pasů, kufrů, atd.). Vypadá to trochu, že si vymýšlejí práci pro práci. Ale nechci nikomu křivdit…
Bakšiš za (téměř) všech okolností
Drtivá většina místních se vám snaží poskytnout nějakou službu, za kterou chce být finančně odměněna. Nedobrovolný doprovod k našemu hotelu si vynutil 5 euro. Posléze jsme již poučeni majitelem „našeho“ hotelu byli o něco chytřejší a podobné nabídky rázně a důsledně odmítali. Na trzích a náměstí Djemaa El Fna platí vysoké ceny (vyšší než u nás), tvrdé smlouvání, vysoké ceny i po tvrdém smlouvání a mnohdy naštvaní maročané, když si zboží nekoupíte. Reputaci obyvatelstva udrželo na živu několik jednotlivců. Tak třeba uprostřed labyrintu staré mediny jsme našli jednoho milého obchodníka. Vypadalo to, že rozprodává muzeum. Postříbřenou historickou pušku nám dokonce půjčil k zapózování (dokonce nás i vyfotil). Ta se nám sice dost líbila, ale za cenu 90 tisíc českých korun jsme s díky odmítli. Po asi 20 min. prohlídce jeho historického kramářství jsme již automaticky měli připravenou odměnu v přepočtu cca 150 Kč a k našemu obrovskému podivu si nic nevzal. To byl první. A poslední. Platí se opravdu i za nemožné…
A za čím se sem cestovatelé nejčastěji vydávají?
1) Říká se, že za jídlem
Nedávno jsem se dočetla v časopise Koktejl, že jeden z důvodů, proč navštívit Maroko je i jídlo…musím přiznat, že s tímto tvrzením bych polemizovala! Ovšem záleží na chutích každého z nás, takže trocha objektivních informací:
Tajine – Rozhodně nejtradičnější pokrm ochutnáte, když si objednáte cokoliv ze zvláštního hrnce s kuželovitou poklicí, tzv. Tajine. Velkou oblibou se u obyvatel těší skopové a kozí maso, které ovšem ne všichni zbožňují (patřím mezi ty „ne všichni“). Přestože jsem ochutnala rybí a zeleninový Tajine, tak závan skopového tam prostě byl. Takže jsem si moc nepochutnala, ale zeleninová pizza (vím, je to barbarské, ale i ta chutnala jinak, než jakákoliv evropská) to jistila…
Chlebové placky ke všemu a k mání všude. Od snídaně po večeři si můžete dopřávat tyto úzké křupavé placky. Chutnají spíše jako bílá bageta s kůrkou tvrdou jako náš chleba.
Pastilla – ochutnali jsme, ale dojíst nezvládli. Pro mě nepochopitelná kombinace drůbežího masa (může být i holubí) schovaného v „koblize“, která se sype cukrem a skořicí.
Naopak čerstvé ovocné šťávy byly výborné. Ty koupíte také téměř všude na náměstí i v ulicích. Všudypřítomné obsypané stromy pomeranči a mandarinkami vás utvrdí v čerstvosti nápoje.
Amlo jsem si dokonce dovezli domů. Místní tuto pastu přirovnávají (dle mě nevýstižně) k nutele. Jde totiž o mix arganového oleje, rozmixovaných oříšků a medu. Když už jsem u oleje – arganový představuje místní bohatství a tajemství krásných vlasů i pleti.
Alkohol. Maroko je zemí muslimskou, takže se obecně jedná o téměř nedostupné zboží. Přesto existují specializované obchody a služby. Ovšem za pivo v hotelu jsme dali 5 euro – plechovka, malá. Víno marocké dobré, ale za 600 Kč lahev. Jediná restaurace podávající alkohol, kterou jsme našli (respektive jsme byli zavedeni a ochotně za tento tip zaplatili), se nazývá Grand Hotel Tazi.
2) Centrum Marakeše, souk a náměstí Djemaa El Fna
…to je to, za čím do Marakeše jedete. Labyrint uliček staré mediny vyplňují prodejci koberců lamp, oblečení a šátků, výrobků z kůže, šperků, keramiky, cukrovinek, koření, naporcované zvěře, ovoce či zeleniny, ale i různého harampádí a věcí z druhé ruky. Vyplatí se zajít i do zapadlých uliček, které z prodejních krámků přecházejí k výrobním dílnám. Tam se přiučíte, jak si třeba ušít boty.
Pod pojmem souk se obecně označují tržiště. Takže se nejedná jen o ta, která se nacházejí v okolí náměstí Djemaa El Fna. Doporučila bych zajít i na blešáky. Mě se líbil Souk bab el Khemis. Nakoupili jsem krásné originály za zlomek ceny oproti centru.
Na náměstí Djemaa El Fna největší atrakci zajišťují pouliční umělci. Docela by mě zajímalo, jak vycvičili hady poslušně ležet stočené do klubíčka. Natož čím je vždy přinutí stavět se do pozoru. Asi tomu přispívá zběsilý pískot flétny… Největší pocit bezmoci jsem však zažila při pohledu na vláčející opice na vodítku. Ty se snažily alespoň částečně snížit tlak sevření a trhání řetízku na svých krcích. Rukou si přidržovaly vodítko od těla tak, aby snížily cukání a tahání a tím i snížily odpor a nepřiškrcovaly se tolik. Snad tato atrakce začne turisty brzy nudit.
Doporučení pro náruživé foto-chtivce
Dejte si pozor, koho fotíte a jak moc jste nenápadní. Místní se opravdu (opravdu!) neradi fotí. Jeden řezník na nás dokonce vyběhl ze svého stánku. Naštěstí bez nože… „spor“ urovnával i prodavač z jiného stánku. Navíc pomohlo ukázat foto, na kterém naštěstí ani nebyl zachycen. No a ženy se vyloženě fotit nesmí.
3) Zahrada Jardin Majorelle
Od návštěvy této botanické zahrady jsem si neslibovala moc, ale gigantické kaktusy a indigo stavení mě hodně nadchly. Navíc můžete navštívit i berberské muzeum či Yves Saint Laurent muzeum. Návštěvu Jardin Majorelle rozhodně doporučuji.
4) Honosnost a zdobnost
I odpadkový koš na toaletě najdete mnohdy pozlacený. Což koresponduje s pozlacenými umyvadly, vodovodními kohoutky, zdobnými flakóny a tak podobně. Dveře domů jsou často vyřezávané nebo dokonce vykládané zdobnými obklady. Stropy taktéž zdobené, většinou vyryté do ornamentů. Jíst v některých restaurací (a rozhodně to nemusí být ty nejdražší) představuje zážitek sám o sobě.
5) Mešity
Jsou opravdu krásné, vstupy bohatě zdobené. Nachází se téměř na každém rohu, ale v centru narazíte na nejznámější, na Koutoubia. Avšak dovnitř nemohou bezvěrci.
6) Atlas a vesnice původního obyvatelstva
Podívat se do berberských vesniček v horách? Více než výborný nápad. My volili variantu s místním průvodcem. Jedno až několikadenní výlety jsou pořádány přímo z Marakeše a ceny se pohybují v přijatelných hranicích (lze sehnat i do tisícovky na osobu s pestrým programem). Náš výlet byl skombinovaný s projížďkou na velbloudech (tu bych teda oželila), návštěvou výrobny arganového oleje (samozřejmě s možností nákupu) a hlavně treku po horách a ukázkou tradičních vesnic, domů, a i na výborný tradiční berberský oběd došlo. Konkrétně jsem se pohybovali v okolí vesnice Imlil.
Tipy na další výlety:
Velmi populární trávení času „v okolí“ Marakeše představuje výlet k moři. Ovšem připravte se na cestu dlouhou necelých 200 km jedním směrem. O něco kratší vzdálenost musíte urazit, pokud se chcete vydat za další atrakcí – na vodopády Ouzoud. V případně kratšího pobytu raději doporučuji detailnější prozkoumání samotného Marakeše, ten toho nabízí opravdu mnoho…a samozřejmě i bližší výlet do hor či na poušť.